O plemeni

Standard
Země původu: Německo
Datum schválení platného originálu standardu: 12. 1. 1998

Krátký historický náhled: Hovawart je velmi staré německé plemeno pracovních psů. Jeho název pochází z původního středoněmeckého Hova- (der Hof - dvůr) a wart- (der Wächter - strážce). Od roku 1922 bylo toto plemeno znovu vyšlechtěno za použití typově podobných psů, kteří se ještě vyskytovali v selských dvorech. Kromě toho se v prvních letech chovu provádělo křížení s využitím německých ovčáků, novofundlandských psů, leonbergerů a dalších plemen. Přísným výběrem se dospělo opět k původnímu typu pracovního psa. V zemi původu se přikládá velký význam dobrému zdravotnímu stavu hovawarta. Zvláště dysplazie kyčelních kloubů (DKK, HD) byla dlouholetou selekcí značně snížena.

Celkový vzhled: Hovawart je silný, středně velký, delší, dlouhosrstý, pracovní pes s poněkud delší tělesnou stavbou. Rozdíly obou pohlaví jsou dobře patrné - především ve tvaru hlavy a celkové tělesné stavbě.

Chování a povaha: Hovawart je uznávaným psem k všestrannému použití. Založením je to vyrovnaný a dobromyslný pes. Má dobré obranářské valstnosti i bojovnost, je sebejistý a dobře zatížitelný. Má střední temperament a velmi dobrý čich. Jeho harmonické tělesné proporce a zcela ojedinělá vazba na rodinu, ve které žije jsou předpokladem jeho využití jako vynikajícího doprovodného, hlídacího, obranařského, ale i záchranářského a stopovacího psa.

Péče: Vzhledem k tomu, že jde o psa mimořádně odolného vůči povětrnostním vlivům nevyžaduje žádnou zvláštní péči a je spíše žádoucí jeho celoroční odchov venku. Hovawarta lze však chovat i v bytě, ale jen za předpokladu denní možnosti dostatečného pohybu venku.
Zejména v mládí je výhodné (pro utváření tělesné stavby) zabezpečit hovawartu dostatek pohybu a později (když je základní stavba kostry dokončena) i např. běh u kola a plavání.
Zásady výživy jsou stejné jako obecná pravidla pro výživu velkých psů - tedy ani zde žádné zvláštní požadavky.
Rovněž krásná dlouhá srst nevyžaduje zvláštní péči. Žádné koupání, jen občasné pročesávání. Četnost česání je třeba zvýšit pouze v období línání a pokud se srst nadměrně znečistí, například bodláčím, protože i hovawart v bahnitém kabátu, jakmile důkladně oschne, stačí aby se důkladně oklepal a zase se bude lesknout. V podsadě se samozřejmě nějaký prach udrží, ale to spraví pohá přírodní koupel, kterou mimochodem hovawart velmi miluje. Jeho srst se nazývá také někdy vlčí.

Výcvik: Vzhledem ke své povaze je hovawart schopen jakéhokoliv výcviku. Je však třeba respektovat jeho povahové i fyziologické zvláštnosti a potom jsou výsledky přímo překvapující. Rozhodně se hovawart nehodí do rukou egoistického, tvrdého výcvikáře a ani eventuální rady těchto typů výcvikářů na místních kynologických cvičištích nelze doporučit - spíše před nimi varovat. Základním činitelem úspěchu, více jak u kteréhokoliv jiného plemene, je navázání co nejužšího, přátelského kontaktu se psem a to ihned v počátcích. To vyžaduje laskavost, sebeovládání, vyrovnanost, ale i důslednost.